Svůj život věnovala především dětem mateřské školy

Svůj život věnovala především dětem mateřské školy

Holčovice - U příležitosti Dne učitelů převzala v úterý 29. března 2011 ředitelka Mateřské školy Holčovice Alena Špicarová v novém sále Slezskoostravského hradu v Ostravě z rukou poslankyně Jaroslavy Weningerové významné ocenění za dlouhodobou tvůrčí pedagogickou činnost. Moravskoslezský kraj ocenil její celoživotní mimořádnou pedagogickou odbornou a metodickou práci.

Dlouholetá ředitelka nám ve svých odpovědích na naše otázky prozradila velký kus své celoživotní práce s dětmi.

 

Rozhovor s ředitelkou Alenou Špicarovou 

Jak dlouho pracujete ve školství?

Ve školství pracuji čtyřicet let. Nastoupila jsem 1. srpna 1971 do mateřské školy v Holčovicích, která byla sice útulná, ale kapacitně nevyhovovala. V roce 1980 byla v této vesnici postavena nová mateřská škola pro 60 dětí, ve které má pedagogická kariéra pokračovala. Nyní už vykonávám 35 let funkci ředitelky zmiňované mateřské školy.

Co jste zažila zajímavého ve svém každodenním pedagogickém životě a na co nikdy nezapomenete?

Určitě mnoho lidí by rádo dělalo něco zajímavého, senzačního, skvostného a podivuhodného - zkrátka úžasného. Patřím mezi ty, kterým se to podařilo a to mít takové povolání „ snů“.

Touha pracovat s malými dětmi mě provázela od raného věku. Chtěla jsem je učit všemu dobrému, poctivému a zahrnout je láskyplnou péčí. Vytvořit jim ten dětský svět bezstarostný a šťastný. Vytvořit pro ně mateřskou školu rodinného typu, klidnou a bezpečnou, kde se děti cítí dobře a svobodně, umějí se radovat, kde panuje důvěra a je dostatek zážitků a možností k jejich seberealizaci ve všech oblastech. Vytvořit „naše jedno velké společenství - rodinu“, kde se všichni pospolu držíme pevně za ruce, objímáme se, pomáháme si, uznáváme se a při hraní, práci, učení i lenošení nás hřeje slunce – pohlazení po duši, cit a láska. Takové dětství jsem chtěla dopřát všem dětem.   

Vždy jsem usilovala o vhodné prostředí s harmonickou komunikací, kde se pracuje na principu partnerství, citlivém naslouchání jeden druhému, aktivní a tvůrčí pracovitosti a vzájemném respektování se.

U dětí jsem se snažila rozvíjet jejich krásu osobnosti, krásu duše i těla, krásu mysli, krásu moudrosti a umění, krásu v nás i kolem nás. Musím říci, že práce se pro mě stala posláním.

Věřím, že se mi s kolektivem pracovníků za těch úctyhodných pedagogických let podařilo vytvořit krásné dílo, které obohatilo a naplnilo nejen celý můj život, ale i životy těch okolo mne. Na dětský smích, zvídavé dětské oči, na radostně skotačící a rozjásané děti, ale i na pofoukání bolístek nikdy nezapomenu. To je ta poskládaná mozaika naší společné práce.

Zažila jste něco „ drsného“, co na Vaše emoce hodně zapůsobilo?

Určitě na mě velmi silně emočně zapůsobila povodeň v roce 1997. Jednak byla příčinou velkých škod v mateřské škole a jednak tato událost nelítostně zasáhla místní obyvatelé, zejména pak děti. Organizovala jsem humanitární pomoc a přes Nadace ozdravné pobyty pro rodiče a děti v horských střediscích Krkonoš.

Jaké je Vaše životní motto? 

Citáty mám tři, které jsou pro mne zavazující a to pro své hluboce silné a pravdivé myšlenky.

„K tomu, aby člověk dobře viděl, nestačí mít jen oči. K tomu je potřeba mít otevřené i srdce“ (Paul Cézanne).

„Smích je branou a úsměv dveřmi, kterými může do člověka vklouznout mnoho dobrého„ (Christian Morgenstern).

„Hodnocení člověka má vycházet z toho, co dává, ne z toho, co je schopný získat“ (Albert Einstein).

Co byste chtěla čtenářům ještě o sobě prozradit?

Na závěr bych ráda poděkovala všem, kteří se mnou úzce spolupracují a pomáhají mi vytvořit kvalitní a podnětné pracovní prostředí. Dále i těm, které jsem potkala a potkávám na mé celoživotní učitelské cestě. Je dlouhá, ale pro mě rovná, zajímavá a myslím si, že ji zdolávám s úctou ke všem.

Mé pracovní úspěchy byly oceněny u příležitosti Dne učitelů v roce 1988 vyznamenáním „ Za tvůrčí pedagogickou činnost“.

V roce 1997 jsem převzala na Pražském hradě „Ocenění a medaili 2. stupně“ za pomoc a vynaložené úsilí při povodních a získání sponzorských financí na vybudování dětského hřiště při mateřské škole.

V roce 2000 jsem převzala taktéž u příležitosti Dne učitelů „Ocenění za významné výchovně vzdělávací výsledky ve školství“.

Závěrečnou tečkou mého celoživotního pedagogického úsilí bylo „ Ocenění za dlouhodobou tvůrčí pedagogickou činnost“, které jsem převzala letos u příležitosti Dne učitelů v Ostravě v Slezskoostravském hradu.

Děkuji rodičům, že jsem od nich dostala důvěru, abych mohla vstoupit do jejich srdcí při výchově a vzdělávání jejich dětí. V neposlední řadě děkuji celé rodině za nesmírnou podporu a pochopení při mé náročné práci.

Až jednou dojdu na konec své pedagogické cesty, všem se hluboce pokloním a budu na ně s láskou a pokorou vzpomínat!