Ukrajinci ctí památku vyhlazené české vesnice na Volyni a opravují český kostel sv. Václava

Krnovsko - V Krnově žije dosud několik rodin volyňských Čechů, reemigrantů z Ukrajiny a jejich potomků. Nejen oni vzpomínají na vypálení a vyvraždění vesnice Český Malín - obdoby našich Lidic - německými fašisty. Pravidelně se u památníků obětí tohoto masakru, kde přišlo dne 13. července 1943 o život 374 Čechů a asi 140 Ukrajinců, (z toho 120 dětí) konají obřady za účasti místních obyvatel a pravoslavných kněží. Této panychidy se účastní i návštěvníci z Česka.
Oba národy spojuje nejen společný osud z válečných let, ale i před válkou. Čeští katolíci si na Volyni v obci Hrušvice, v jejímž okolí žilo mnoho českých rodin (celkem 1200), postavili a v roce 1930 vysvětlili český kostel zasvěcený sv. Václavu, v domnění, že na Ukrajině budou spokojeně žít i nadále.
V roce 1939, po okupaci západní Ukrajiny sovětskou – Rudou armádou, se situace změnila. „Rudí“ vojáci vyplenili kostel, z obrazu nad vchodem si udělali terč pro střelbu – dodnes jsou na fasádě stopy po střelbě. Nešetřili ani vnitřní výzdobu, zpřevraceli vše vzhůru nohama a kostel zavřeli.
Jen s námahou se podařilo zachránit oltářní obraz sv. Václava (dnes v kostele v Hrozové), kroniku o stavbě kostela (v soukromém držení), harmonium (věnováno někdejšímu faráři z Liptáně) a dva zvony. Jeden z nich je na věži v kostele ve Slezských Rudolticích.
Od neblahého roku 1939 zůstal český kostel na Ukrajině liduprázdný, používán sovětskými institucemi jako skladiště.
Až přišel rok 2008. Jednu z místních dívek dnes pravoslavné vesnice dojal osud zpustlého kostela, zarostlého křovinami a plevelem. Napsala dojemnou báseň, kde si představuje, jak kdysi před osmdesáti roky, v kostele zaplněném lidmi, hořely svíce, zářily lustry, zněly písně a to vše ke cti a chvále Boží. Tak vyprovokovala místní obyvatelstvo k obnově kostela. Dokonce napsali na Svaz volyňských Čechů, zda jej mohou opravit a používat jako pravoslavný. Dnes tam totiž žádní katolíci nežijí.
Od té doby na kostele svépomocí pracují, podporováni místními úřady. Stará střecha je stržena a uprostřed nad lodí ční mohutná kopule modré barvy se zlatými hvězdičkami. K srdečnému a oboustranně přátelskému setkání bývalých českých a současných ukrajinských obyvatel došlo dne 14. července 2011, kdy panu Michalčinovi, organizátorovi opravy, byly předány historické fotografie z bývalého katolického kostela. Za dva roky má být kostel opět vysvěcen. Již dnes mají připravený nový oltářní obraz sv. Václava, zcela v duchu ikony pravoslavné církve. Na Čechy vzpomínají s úctou a přiznávají, že přinesli na Ukrajinu kulturu a moderní způsob hospodaření. Zcela zřetelně se projevovala snaha očistit se od poskvrny, kterou mezi místní obyvatelstvo vneslo hnutí tzv. banderovců, se kterými měli Češi před svým návratem do staré vlasti velmi špatné zkušenosti. Současní historikové tuto situaci vysvětlují tak, že ti, kteří okrádali a vraždili Čechy, byli bandité, konající na vlastní pěst a skrývající se pod rouškou „banderovské“ osvobozovací armády.
Na závěr něco pro zajímavost. Když Češi v letech 1860 – 1868 přijížděli na Ukrajinu, kam tehdy byli pozváni ruským carem, byla těm, kteří přestoupili na pravoslaví prodána dobrá půda v rovinaté oblasti. Ti, kteří si uchovali svou katolickou víru, dostali lesy v kopcovité krajině (např. obec Martinovka), které museli nejprve vykácet, vykopat pařezy a teprve pak mohli začít hospodařit na takto vydobytých pozemcích. Pro vodu si chodili do 2 km vzdáleného potoka.